PetrLenz.cz

Jaký si koupit notebook

Friday, January 22nd, 2010 | Computers | No Comments

Kde začít? Mnoho lidí dnes kupuje notebook jako hlavní pracovní nástroj. Může za to cena notebooků, která klesá dolů. Faktem ovšem je, že takový notebook nikdy nenahradí desktop, na kterém můžete mít QuadCore, 8 GB RAM a více (pokud chce provozovat kvalitní vizualizaci).

Stejně tak u desktopu můžeme mít ergonomickou klávesnici a ergonomickou myš, čili nemusíme si lámat ruce na touchpadu. Ve skutečnosti toto nikdy notebook poskytnout nemůže, výkonnostně snad jen monstra od Allienware, ale u těch je zase diskutabilní označení notebook, jde spíše o DTR stroj.

Problém je, že desktop se poměrně špatně přenáší, obzvláště je-li vybaven 5ti pevnými disky. Nabízí se tedy otázka: Jaký notebook si koupit.

Dnes na trhu existují jenom tři výrobci notebooků. Jsou jimi Lenovo, Dell, Hewlett-Packard. Ostatní nepovažuji za notebooky (ASUS už také nekonkuruje).

Na výběr máme tedy pouze tři značky, pojďme si to projít.

Hewlett-Packard:

HP je společnost, která notebooky vyrábí již mnoho let a její notebooky jsou proslulé svou kvalitou. Jistě vzpomenete na řadu NC s hořčíkovým tělem. HP jako jedna z prvních společností nabízela UXGA display. HP má ale jednu velkou slabinu. Je jí software dodávaný k notebookům a v podstatě k jakémukoliv zařízení. Megabajty balíků, které nakonec stejně nefungují a systém pouze zatěžují. Přesto vidím HP jako jednu z hlavních možností při nákupu. Servis i záruka jsou na perfektní úrovni. Notebook HP je velmi vhodný pro poloprofesionální a domácí použití, kde přinese maximum užitku za danou cenu.

Dell

Dell je značka, která je proslulá svou garancí na notebooky. Pokud jste debil a notebook přejede autem, opraví Vám ho v rámci záruky. Taková záruka ale samozřejmě něco stojí a zároveň notebooky Dell jsou dle mého gusta velmi předražené. Kdyby tato záruka byla součástí ceny, tak by to bylo v pořádku. Pokud srovnáme s konkurencí, stejně výkonný stroj od Dellu je mnohem dražší. A to nenabízí zdaleka tak kvalitní tělo a zpracování. Softwarová výbava je perfektní, servis také, záruka stejně tak, ale to je dle mého všechno. Takové stroje se tedy hodí do firemního prostředí, kde jde především o funkčnost a záruku.

Lenovo

Lenovo je značka, která velmi úspěšně pokračuje v legendární pověsti notebooků IBM. Notebooky Lenovo mají nejkvalitnější a nejpevnější tělo, jaké na trhu najdete, a to především u modelů T a X. Již jsem měl tu čest hodit IBM z výšky 1,5 na zem a pouze jsem jej sebral a pracoval dále (to by samozřejmě nebylo možné bez G-Shock senzoru v pevném disku a gyroskopu v notebooku). Pro práci v noci nabízí Lenovo (a vlastně i HP ProBook) lampičku integrovanou v rámu displeje a nejedná se o nesmyslnou hračku, je to velmi použitelné. Kupodivu na žádnou jinou značku neseženete tolik příslušenství jako na Lenovo. Např. velmi sympatický je UltraBay slot, do kterého můžete strčit další baterii, COM porty, další HDD atp., takže není třeba mít dodatečnou baterii pod notebookem (to je šílené). Softwarová podpora je naprosto dokonalá a ani té nikdo jiný nekonkuruje! Velmi návyková je klávesnice ThinkPadů a jejich Trackpoint, takže na ničem jiném už nebudete chtít nikdy v životě pracovat, vše ostatní budete považovat za brak.  Jsou i tací, kteří si klávesnici Lenovo, která je zcela korespondující té v noteboocích, kupují i k desktopu.
A co je sympatické, cena ThinkPadů je velmi příznivá a dostanete za ní mnohem vetší užitek, než u kterékoliv jiné značky. Cena za rozšiřující záruku je pak zcela pochopitelná.
Myslím, že jsem se vyjádřil poměrně jasně, ale pojďme to shrnout. Zákazník se rozhoduje na základě srovnání užitku a ceny, takže:

Lenovo si koupí profesionál
HP si koupí poloprofesionál a domácí uživatel
Dell si koupí DEbiLL

Jak vyřešit problémy při migraci vhd z Hyper-V Server do Hyper-V Server R2

Wednesday, December 16th, 2009 | Computers | No Comments

Dnes jsem s nadšením upgradoval Hyper-V Server 2008 na verzi 2008 R2, která umožňuje podstatně lepší práci s clusteringem, konkrétně online migraci jednotlivých systémů. Vše probíhalo podle plánů, ale pouze doby, než jsem server lokálně nastartoval a šel se k němu připojit vzdáleně. Pokud jsem se na něj připojil lokálně, dalo se propingat kamkoliv jsem si umanul, ale opačně nebyla šance. Z vnitřní sítě nebyl server vůbec vidět.

Tušil jsem, že se jedná o nějaký firewall implementovaný v samotném Hyper-V Serveru, ale nikde v konfiguraci není o něčem podobném ani zmínka. Vyměnil jsem tedy síťové karty, kabely, vše co bylo okolo, jsem vyměnil.  A pořád nic. Na správnou cestu mě nakonec navedl následující výpis.

To byla jasná známka toho, že něco jako firewall v tom skutečně je. Inu začal jsem hledat, prošel dokumentaci a na některém fóru našel, že to tak skutečně je. Zbývalo už jen najít, jak to vypnout. Takže jak?

Stačí v cmd napsat následující příkaz:
netsh firewall set opade disable

A od té doby mi síť chodí jako za mladaJ Tedy skoro. Je to ještě jeden oříšek. Pokud totiž virtuální stroj neimportujete z jiného Hyper-V, zůstanou v něm nainstalované a zaregistrované síťové adaptéry, které tam byli původně. Takže ač se snažíte sebevíc a odinstalujete a znova nainstalujete Integrated kit, stejně se Vám nepodaří změnit IP adresu na tu původní, která tam byla. Vždy skončíte na hlášce, že tato adresa je již registrována např. pro Microsoft Virtual Machine Bus Adapter 1. Logické by tedy bylo tento adaptér vyhodit ze systému, ale to by tam musel být vidět. Správně, je skrytý, skrytý ve správci zařízení, a to takovým způsobem, že ani pokud vyberete zobrazit skrytá zařízení, tak jej neuvidíte. Opět trocha štrachání a našel jsem řešení:

Set devmgr_show_nonpresent_devices=1
start devmgmt.msc

Druhým příkazem spustíte správce zařízení a konečně můžete vymazat i ta zapeklitě skrytá zařízení, nainstalovat znova Integrated kit a nastavit původní IP adresu. Hurá, bylo to snadné, ale toho času….

Základní výbava správného in-line bruslaře

Monday, September 7th, 2009 | People's relationships | No Comments

Základní výbava správného in-line bruslaře
Bruslení je bezesporu velmi příjemný sport, který chytne každého, kdo má rád přírodu a pohyb. Bruslím přibližně čtvrt roku, což je dostatečně dlouhá doba na to, abych Vám sdělil svá doporučení.

1. Chrániče a helma
   Na různých cyklostezkách potkávám lidi, kteří jedou zcela bez jediného chrániče, rozjetí jako kamna. Obvykle jsou to holohlavci s malým penisem, proto není třeba brát si z nich příklad. Chrániče považuji za minimální postačující ochranu na bruslích, a to především loketní a zápěstní.  O helmě ani nemluvě, bez té bych na brusle nestoupl, přestože jsem ji zatím nikdy nepotřeboval!  Stačí kořen, neohleduplný cyklista, vrávorající začátečník…a Vaše hlava může být na dvě půlky, jako když rozlousknete ořech;) Osobně používám chrániče PowerSlide (1000 Kč) a přilbu K2 (1500 Kč)
2. Kvalitní brusle
   Tak bez nich se bruslí velmi špatně. Každopádně se nechají koupit i velmi levné kousky, do kterých bych neobul ani svého nepřítele, nedej bože by někoho mohl zabít.  Jsou 2 značky, kterým se dá věřit: K2 a PowerSlide. V mém případě se jedná o PowerSlide Phuzion D3 Man 09. To jsou perfektní brusle a myslím, že lepší jsem si jako někdo, kdo na tom před koupí nikdy nestál, koupit nemohl. Cena: 3500 Kč
3. Pevná opora nohy
   Toto se týká především lidí, kteří mají stejný „PlattFuß“ jaké já, tedy chodidlo ala kačer.
   Trpěl jsem poměrně nepříjemnými křečemi v chodidle, nakonec jsem to vyřešil koupí vložek
   SHOCK DOCTOR Ultra 2. Jedná se o opravdu velmi kvalitní a pevné vložky, které Vaši nohu podepřou i při velkém zatížení.
   Cena: 700 Kč
4. Kvalitní ponožky
   Pokud nechcete mít brusle zničené za jednu sezonu a stejně tak nohy, je vhodné používat kvalitní ponožky, které jsou na namáhaných místech vyztužené, odvádějí pot a nedřou se o vnitřek in-line boty.  Můj oblíbený obchod Keen na Floře mi poskytl ponožky Keen Wildwood QTR (400 Kč)
   
5. Silná vůle
   Bez silné vůle to také nepůjde. Každý, kdo si stoupne na brusle, musí  počítat s tím, že sem tam upadne. Někdy to hodně bolí, ale je třeba vstát a jet dál;)

[nggallery id=3]

V dalším článku se podíváme trochu na věci, které mít nemusíte, ale hodí se, mějte se zatím fajne;)

ThinkPad Serial Hard Drive Bay Adapter

Monday, June 15th, 2009 | Computers | No Comments

Bylo nebylo, hrozně mi to vadilo… Zkrátka jsem potřeboval testovat různé systémy, aniž bych neustále vrtal do svého pracovního systému.  Nemám rád, když jsou na jednom disku 3 partition a na každé jiný file system , MBR je rozvrtané  atp. Naštěstí řešení existuje, a to především díky tomu, že jsem příznivce IBM/Lenovo. Pořídil jsem tedy ThinkPad Serial Hard Drive Bay adaptér, do kterého není problém kdykoliv během pár sekund (disk není přišroubován, pouze uchycen pojistnou záklapkou) upevnit jakýkoliv 2,5″ disk .  Potom už nic nebrání tomu, abych vzal z hromádky některý ze sbírky 2,5″ SATA disků, nainstaloval na něj systém, který bych rád testoval, v mžiku jej upevnil do adaptéru a stiskl na notebooku I/O button a F12 pro boot menu. Disk se objeví v nabídce a bootuje naprosto stejným způsobem, jako hlavní disk. A má vlastní MBR;)

Kdo máte stejný problém, nakupujte zde:
http://www.alza.cz/lenovo-thinkpad-2-5-d96131.htm pro řady 60
http://www.alza.cz/lenovo-thinkpad-2-5-d104438.htm pro řady 500.

Cena je ve srování se samostatným testovacím pc zanedbatelná a hlavní účel je splněn!

Anydata 635WH and ASUS WL-500W/ASUS WL-520gP (rev.1)

Tuesday, May 26th, 2009 | Computers | No Comments

Před necelým rokem přede mnou stála výzva, jak zprovoznit 4G modem od T-Mobile spolu s WIFIAP ASUS 520gP. Od té doby tuto kombinaci velmi spokojeně využívám tam, kde nemám k dispozici UPC, které mě tak hýčká.

Toto řešení má ale jedno velké omezení, je vázané na operátora T-Mobile. Proto jsem se pustil do dalšího laborování, tentokrát s modem AnyData 635WH od O2 a routerem ASUS WL-500W. Jak to dopadlo?

Opět přišel na řadu web koppel.cz a skupinka chlapíků, kteří o routerech vědí trochu více, než jen to, jak vypadají a jak fungují. Mají na svědomí firmware, který mnou požadovanou funkcionalitu nabízí, dokonce AnyData 635WH je mezi oficiálně podporovanými zařízeními.

Ale nebyl bych to já, aby se to neobešlo bez problémů. V routeru byl předtím naflashovaný špičkový DD-WRT v23 a zbavit se jej, byl pořádný oříšek Nakonec pomohl TFtpd32.

Pokud se Vám bez problémů podaří dostat do routeru fw WL500W-1.9.2.7-10-USB-1.71 od koppel.cz, máte napůl vyhráno. Dalo by se říct doslova napůl, neboť pokud nevypnete na USB2.0 řadič, router identifikuje pouze polovinu modemu. Ten je rozdělen na CDMA a GPRS část, každá generuje tři linky.

Nejdříve je tedy třeba vypnout USB2.0 controller a poté vybrat GPRS/EDGEÚUMTS Connection. Potvrdíme pomocí tlačítka Apply.

Následuje záložka GPRS/EDGE/UMTS Config. Zde je třeba samozřejmě vyplnit login, heslo (pokud nějaké máte), APN (internet), dial-number (defaultní), usb device seriál speed (defaultní) a USB device location ID. USB Location ID je identifikace linky, kterou modem používá pro komunikaci s routerem. U každého se to může lišit, proto je třeba podívat se do Status&Log na položku Diagnostic, kde nalezneme tabulku USB devfs device. GPRS část modemu by měla být identifikovaná druhou trojící, tedy 1.2.0 – 1.2.2. Z toho ta první z druhé trojice, 1.2.0, by měla být námi hledaná linka. Vyplníme je tedy do pole USB Location ID. Klikneme na Apply a Finish, router se restartuje. Správnost zvoleného portu ověříme opět v Status&Log/Diagnostic, záznam PPP chat log.

Pokud tento záznam neobsahuje error a na modemu bliká UMTS, je vše v pořádku, jsme online. Pokud se nějaký error objeví, je třeba vyzkoušet jiné Location ID, případně vypnout Connection Backup.

Opravdu vydatná večeře

Sunday, April 5th, 2009 | Uncategorized | 1 Comment

Vždy, když jsem v Průhonicích, již tak nějak automaticky mě to táhne do Creperie u Slepiček. Možná proto, že se mi tam líbí, možná proto, že tam mají výborné věci. Včera večer tomu nebylo jinak, bylo krásně a já prostě musel jít na palačinku s horkými malinami a točenou Kofolu. Ovšem já mám jeden zlozvyk: vždy jím to samé, pořád dokola. Tím samozřejmě přicházím o spoustu nových chuťových prožitků, takže jsem si řekl, že na to seru. Objednal jsem si šneky na bylinkovém másle. Někteří na to nemají žaludek, lovit jednoho šneka za druhým v ulitě, ale pokud Vám to nevadí, nemohu jinak, než Vám tuto specialitku doporučit;) Je to vcelku výborné a můžete vyprávět, že jste jedli šneka, případně vyhrožovat šnekům, co Vám ožírají na zahradě zelí, že sežerete Vy je:)

Windows Media Player on Windows Home Server 2008

Wednesday, March 4th, 2009 | Uncategorized | No Comments

Windows Home Server 2008 je špičkový a zajímavý operační systém. Díky svým funkcím si zaslouží jistě nemalou pozornost, otázka ovšem je, jestli si to myslí i samotní jeho tvůrci. Windows Home Server totiž zatím stále trpí problémy s kompatibilitou. Jeden takový problém jsem řešil včera, když jsem do WHS2008 potřeboval dostat Windows Media Player, ve kterém by běželo video na sekundárním displayi. Na první pohled je to práce na 2 minuty, jenže to by musel existovat WMP, který by se dal standardně do WHS nainstalovat. Nakonec se to povedlo, ale trvalo to cca 15 minut:) Postup je následující:

1. Restartujte WHS2008 a po přihlášení spusťte instalaci WMP11
2. Proběhne extrahování instalačních souborů a spustí se průvodce ověřením – nic nedělejte, okno jen minimalizujte. Správná úvaha totiž je, že ony vyextrahované instalační soubory někde budou, konkrétně v AppData\Temp. V mém případě je konkrétní cesta c:\Users\petr\AppData\Local\Temp\IXP000.TMP
3. Zkopírujte si celý adresář na jiné místo, protože po ukončení instalace se sám smaže
4. V adresáři, který jste si zkopírovali spusťte v režimu kompatibility soubor wmfdist11.exe
5. Restart
6. Ve stejném adresáři spusťte wmp11.exe, opět v režimu kompatibility
7. Instalace bude vypadat divně a bude zřejmě třeba postupovat zpaměti, ale výsledkem bude plně funkční Windows Media Player, gratuluji:)

Definitivní konec Opery?

Thursday, February 19th, 2009 | Computers | No Comments

Nemohu si pomoct, ale poslední verze Opera Browser stojí opravdu za hovno. Nestabilita, špatné vykreslování, nefunkčnost některých ovládacích prvků webu: to vše mě přinutilo přestat tento prohlížeč používat. Vkládám velké naděje do verze 10, ale ta bude muset pokořit dva velké konkurenty. Jsou jimi Google Chrome a Internet Explorer 8. Oba momentálně používám  a jsem nadmíru spokojen.

Chrome je velmi decentní a elegantní browser, který Vás dokáže okouzlit svou rychlostí a jednoduchostí používání. K oné rychlosti určitě přispívá a vlastní JavaScript engine nazvaný V8. Veškeré aplikace Google, které jsou pro tento engine samozřejmě optimalizovány, jsou v Chrome neskutečně svižné, radost pracovat. Další vychytávkou je nezávislost záložek na hlavním procesu chrome.exe. Když tedy Chrome, spustíte, vytvoří se jeden hlavní proces, který pracuje s cca 40MB RAM a každá další záložka funguje jako zcela samostatný proces, který potřebuje cca 15MB RAM. Velmi příjemná vlastnost!, stačí “zakousnutou” záložku prostě zastřelit.

Google Chrome

Tím druhým konkurentem je sám velký  Internet Explorer 8. Momentálně jej používám ve verzi RC1 a světe div se, používám jej velmi rád. Microsoft do něj implementoval několik nových technologií, které dokážou práci s webem opravdu zjednodušit a zpříjemnit. Nelze nezmínit Web Slices, které umožní uložit si interaktivní výřez z webu. Ten je potom možné prohlížet pouhým kliknutím na něj na panelu odkazů a jednoduše tak nahlédnout pouze na ty aktuální informace, které nás zajímají, bez nutnosti přecházet na daný web. 

Web Slices

Druhou a neméně zajímavou novinkou jsou accelerators. Jedná se vlastně o pouhé skripty, které lze spouštět z kontextového menu. Pokud například potřebujete přeložit nějaké slovíčko z angličtiny, stačí jej v textu označit a vybrat akcelerátor, který pošle dotaz například na slovniky.seznam.cz. Velmi snadné a efektivní.

Opravdu jsem nečekal, že si mě tak rychle získá browser z jiného kraje, než je Norsko, ale jak vidíte, konkurence je velká a hlavně stabilní!

Končí nám zkouškové období…

Monday, January 26th, 2009 | People's relationships | No Comments

…a konečně bude zase čas:) Můžete se tedy těšit na články o WDS, trendech v ICT a nějaké ty recenze HW;)

iPhone DFU mode

Monday, December 29th, 2008 | Computers | No Comments

Při pohledu do statistik webu vidím, že mnoho lidí neustále hledá způsob, jak přepnout iPhone do DFU módu, přitom je to tak snadné:)

Postup je následující:

1. Pokud je iPhone zapnutý, stiskněte dohromady Power button a Home button
2. Držte oba přibližně 7sec. (iPhone se vypne a PC zvukovým signálem ohlásí jeho odpojení od USB)
3. Pusťte Power button ale nechte stisknutý Home button, přibližně dalších 30 sec.
4. iPhone se připojí k PC jako iPhone v recovery módu (opět zvukově signalizováno jako připojení USB)
5. Pokud je display iPhonu zhasnutý, úspěšně jste se přepnuli do DFU módu

To je vše, příjemne flashování firmware;)